O, jako osobní...
Trocha historie nikoho nezabije aneb překvapivě zajímavé horké odpoledne na nádraží v Poličce.Tentokrát to vezmu trochu osobněji.
Jsou prázdniny, venku pětatřicet. Co s kašlajícím sedmiletým klukem, kterého nemůžu vzít na koupaliště? Naštěstí jsem si při cestě do hobbymarketu všimla, že na poličském nádraží stojí historický vlak.
Pojízdná výstava věnovaná Československým legiím, se ukázala jako adekvátní náhrada místního koupálka. Přesvědčilo mě o tom hned několik synových dotazů při komentované prohlídce, které vyžadovaly neodkladné vysvětlení na průvodci v replice historické uniformy.
Poslední zastávkou se stala pojízdná "arma", nebo-li "plukovní prodejna", kde nás uniformovaná obsluha upozornila, že můžeme zapátrat po předcích v jejich databázi. Vzala jsem to zkrátka se slovy, že my pátrat určitě nebudeme, že nám stačí turistická vizitka. Vždyť tam bylo asi čtyřicet stupňů.
Jenže...cestou k autu a sháňce po studeném nápoji mi blesklo hlavou, že se v rodině tradoval příběh, jak nějaký předek přišel z Vladivostoku pěšky až několik let po válce... Tak jsem s chladným pitím, které jsem získali v čekárně poličského nádrží z automatu (v němž šlo překvapivě zaplatit bezkontaktně), zavolala nikoliv chladně mamce. Ona totiž přesně ví o všech příbuzných, kdo, co, kdy a kde.
Pak že pátrat nebudeme. Budeme! Tudíž otočka, návratka, pátračka.
Stačilo říci jméno a příjmení a už nám obsluha tiskla všechna data o mém pradědečkovi. Včetně fotografie, kterou náš rodinný archiv nikdy neobsahoval.
Učitelská poznámka
A když už jsem teď ta učitelka, tak si nemohu odpustit informaci, že k tématu 100. výročí Československých legií jsou připraveny i výukové materiály dostupné na http://legie100.com/vzdelavani/. A samozřejmě lze i rezervovat prohlídku Legiovlaku pro školní skupinu. (Tedy v případě, že někam blíže k vám má vlak naplánovanou cestu).
