V sobotu jsem brzy ráno (jakože fakt brzo) sedla do auta. Lektor nesmí ustrnout. Víkend jsem měla volný, tak jsem vyrazila do Malovic na Švestkový dvůr na workshop (U)mění (v) nás. Vedli ho Petra Šobáňová a Filip Staněk z univerzity v Olomouci.
Švestkový dvůr je jako prostor skvělý. Sešla se tam pestrá skupina lidí z praxe, od učitelů přes galerijní lektory až po kurátory. Workshop navazoval na platformu Pečuji o sebe, která propojuje expresivní tvorbu, imaginaci a péči o vnitřní svět.
Měla jsem v plánu nechat na dva dny školu i poličské plány úplně stranou. Jenže když člověk dostane do ruky produktivní materiál a zadání postavené na aktivní imaginaci a jste vedeni k tomu, které potřeby máte v životě uspokojené a které ne, hlava jede na plné obrátky. Osobní téma si cestu na papír najde samo, i když se tváříte, že jste přijeli jen odpočívat.
Během jediného dne jsme našimi věcmi zaplnili celý prostor divadla. Z pohledu učitele bylo osvěžující ocitnout se zase na druhé straně stolu. Vyzkoušet si roli toho, kdo zadání přijímá, tápe v něm a nechává materiál pracovat bez jistoty výsledku. Expresivní tvorba potřebuje bezpečný prostor a klid.
Těch 250 km tam a zase zpět milionem zatáček po úzkých cestách stálo za to.
Kolegyně a kolegové, jestli máte menší skupinu žáků a nevadí vám hluk, pak to můžete zkusit taky. Co? Botanický tisk kladívkem.
Když u nás v Truhlárně 24. září proběhl workshop Ekocentra Skřítek s lektorkou Renatou Křivou, ticho byste tu rozhodně nenašli. Třináct lidí, třináct kladívek a hromada čerstvého rostlinného materiálu. Úkol byl jednoduchý, ale fyzický – dostat barvivo z listů a květů přímo do struktury textilu pomocí úderů.
Chcete techniku zařadit do výuky?
1. Je to hmatatelné: Děti (i dospělí) okamžitě vidí výsledek své snahy.
2. Je to l100% přírodní: stačí vyjít za školu na louku.
3. Je to skvělý ventil: Trocha zdravého bouchání do podložky ještě nikomu neuškodila a psychohygiena funguje na jedničku.
Na co dát pozor? Na kvalitu papíru. Běžná školní čtvrtka je vlastně základ NEúspěchu. Zvolte akvarelový papír minimální gramáže 250g/m3. Zkoušela jsem i bambusový papír z Actionu a šlo to skvěle.
Tip na závěr: tisky lze dokreslit linnerem nebo zvýraznit tužkou.
Školní sad a jeho úroda: aneb dostat osmáky od stolu ven a zpátky k užitému designu. Učit výtvarku na druhém stupni je občas náročné dobrodružství. Dneska dokončujeme náš í cyklus v 8. ročníku.
Od tužky k akvarelové pastelce
První dvouhodinovka proběhla klasicky ve třídě. Žádné zběsilé patlání, ale pěkně od podlahy: , studijní kresba jablka ze sadu. Využili jsme tužku, pastel a olejový pastel (voskovku). Nakonec jsme to celé dotáhli jako kolorovanou kresbu kombinující tužku a akvarelové pastelky. Děti si procvičily objem, stínování a pevnou ruku.
Druhá dvouhodinovka už patřila terénu. Vyrazili jsme přímo do školního sadu. Úkolem byl barevný posun vybraného záběru pomocí voskovek. Jako skvělá vizuální inspirace nám posloužila https://www.beyarebai.com/. Mimochodem, velký dík míří k Tereze Hladké , která mě tenhle přístup naučila loni na skill share. Učit se od kolegů je prostě základ.
Merch školního sadu
A co s tím vším? Dnes jsme to propojili do finálního návrhu designu užitného předmětu. Vlastně takový náš vlastní školní sadový merch.
Pokud se vám téma líbí a chcete mrknout na podrobnosti, šablony jsou volně ke stažení tady:
Znám to moc dobře. Zvoní na hodinu, v ruce třímám skicák, v sborovně jsem nestihla ani vypít kávu a v hlavě mi vrtá otázka: Jak proboha deváťákům podat podzim tak, aby neobrátili oči v sloup a nevytáhli mobily?
Klišé vs. realita
Podzimní výtvarka se často smrskne na obkreslování javorových listů. Jenže na druhém stupni už to chce něco s hloubkou. Puberťáci potřebují výzvu, materiál, který klade odpor, a téma, které se dotýká jejich světa. Právě proto jsem dala dohromady metodiku, která funguje i v běžné české třídě s třiceti žáky a jedním umyvadlem.
Workshop 30. 9. 2026 v Poličce
Protože vím, jak moc nám – učitelům – pomáhá sdílení, rozhodla jsem se tyhle osvědčené postupy předat dál. Na našem zářijovém setkání v Ateliéru Truhlárna si ukážeme:
- jak pracovat s přírodninami netradičně,
- jak propojit kresbu, monotyp a prostorové vyjádření,
- jak udržet disciplínu a přitom nechat tvořivost plynout.
Žádné sterilní fráze z ministerstva. Čeká nás upřímná sborovnová atmosféra, praktické ukázky a spousta smíchu. Přijďte, těším se na vás!
Září. Nové rozvrhy, nové třídy, au některých z vás i noví žáci, které jste v životě neviděli. Rozdělila jsem to na tři části: co s neznámou třídou, jak se na to připravit udržovat, a pár konkrétních tipů do hodin.
Noví žáci, které neznám
Když dostanu třídu, kterou vůbec neznám, nepotřebuju hned vědět, jestli umí perspektivu. Potřebuju vidět, jak přemýšlím, jak drží tužku, jestli jsou pohodtoví, originální nebo váhaví. K tomu stačí maličkost.
Osvědčený trik i: dejte žákovi něco naprosto banálního – červené kolečko nalepené na papír, nebo jen kousek odtržené papírové tašky z obchodu – a nechte ho, ať z toho vytvoří příběh nebo obrázek. Žádné zadání navíc, žádný vzor.
Je překvapující, kolik se z toho dá vyčíst. Jeden žák z kolečka udělá slunce, druhý balon, třetí ho nechá "ležet" a obkreslí kolem něj celou scénu. Během pár minut vidíte vykreslenou ruku i míru kreativity jednotlivce – a nemusíte k tomu nic složitého chystat.
Jinou variantou, kterou jsem psala už dřív, jsou prázdné siluety, které si žáci na adapťáku dotvoří a podepíšou (více v článku o výzdobě av přípravě Co mám v hlavě? ).
Tipy na září
Zářijové hodiny bych letos stavěla na dvou jménech, která se sama nabízí.
Adriena Šimotová. Letos v srpnu uplynulo 100 let od jejího narození a po Česku běží hned série výstav – Louny, Museum Kampa v Praze, na podzim Moravská galerie v Brně. Šimotová pracovala hlavně s papírem – perforovala ho, vrstvila, otiskovala do něj reliéfy (frotáž), a přes všechno tu křehkost materiálu jde z jejích prací cítit sílu a blízkost. Pro druhý stupeň je to ideální vstup do práce s papírem jako plnohodnotným výtvarným médiem, není jen podkladem: děravění, vrstvení, otiskování, hra se světlem a stínem přes proděravěnou plochu. Případně se dá volně inspirovat.
Dalším tipem je jméno Jayoi Kusama, která v srpnu zemřela ve věku 97 let. Tečky jsou její nejznámější stopa, a teď je jasné proč – žák si pamatovat jediný název a stejně pozná, o koho jde, jen podle vzoru. Hodina na téma tečky (různá velikost, hustota, barevnost, opakování do nekonečna) je jednoduchá na zadání a přitom hezky otevřená. A protože Kusama proslavila i své obří dýně, dá se proto motiv rovnou přesunout i do října – dýně jako plátno pro tečky by mohly být hezký můstek mezi zářím a podzimní výzdobou.
Pokud si chcete ušetřit práci s kolečky, doporučuji si pořídit raznice
Třetí tip je Louis Sullivan. Americký architekt, kterému se přezdívá otec mrakodrapů – jako jeden z prvních řešil, jak má vlastně vypadat vysoká ocelová budova, a razil zásadu, že tvar má vycházet z funkce. Pro druhý stupeň je to dobrá záminka k tématu město – žáci nekreslí ulici zepředu jako pohlednici, ale zdola, žabí perspektivou, jako by stáli u paty mrakodrapu a dívali se vzhůru. Zkreslené linie, sbíhající se k jednomu bodu, samy vynutí, aby žáci přemýšleli o perspektivě.
Příprava na výuku
Pozor: Než se pustíte do práce se žáky, je potřeba dát do pořádku vlastní stůl a hlavu. Mám na to starý dobrý to do list – tabulku věcí, které je potřeba vyřešit zkraje září.
Ke stažení zdarma, černobílý tisk, oboustranně s překlopením na kratší straně: To do list pro výtvarkáře .
